Diskriminační otázky při přijímacím pohovoru a jak na ně odpovídat

Zaměstnavatelé se při pohovoru někdy nevyhýbají ani nepřípustným otázkám. Jak na ně odpovědět tak, abyste je obrátili ve svůj prospěch?

Legislativní úpravou toho, na co se může personalista či budoucí zaměstnavatel ptát při přijímacím pohovoru, se zabývá zákoník práce. Podle něj se zaměstnavatel může ptát pouze na to, co bezprostředně souvisí s uzavřením pracovní smlouvy, se vzděláním nebo s prací samotnou.

Jak tedy reagovat, pokud vám zaměstnavatel položí některou z nepřípustných otázek a které to jsou?

Nepřípustné otázky při pracovním pohovoru

Tzv. nepřípustné otázky, kterých by se měl každý zaměstnavatel vyvarovat, lze rozdělit do pěti skupin. První jsou ty, které se týkají zdravotního stavu budoucího zaměstnance. Do této skupiny patří otázky typu: "Jak se cítíte?", "Trápí Vás nějaká nemoc?", "Býváte často nemocný?", "Trpíte depresemi?", "Jste těhotná?".

Druhou skupinu tvoří otázky týkající se sexuální orientace případného zaměstnance. Sem spadá otázka typu "Jste homosexuál?". Nebo nevině se tvářící obecná otázka "Jaká je vaše sexuální orientace?"

Třetí a neméně důležitou skupinu tvoří otázky na politické přesvědčení. Do této skupiny spadají otázky typu "Věříte v Boha?", "Jaké je vaše vyznání?", "Jste členem některé politické strany?" Výjimku v této skupině tvoří pouze církevní či politické organizace, pro které má odpověď budoucího zaměstnance samozřejmě rozhodující význam.

Čtvrtou skupinu tvoří otázky, které se týkají osobní situace zaměstnance. Sem lze zahrnout například otázky typu "Kolik je vám let?", "Máte nějaké sourozence a kolik?", "Jste svobodný/svobodná, ženatý/vdaná?", "Máte přítelkyni, a pokud ano, jak dlouho spolu žijete?", "Kouříte?", "Kdy plánujete odchod do důchodu?"

Poslední sadu otázek tvoří ty, které se týkají rodinné situace. Do této skupiny lze zahrnout otázky typu "Budete se vdávat/ženit?", "Jak dlouho jste vdaná?", "Máte v plánu založit rodinu?", "Máte děti?", "Když budou děti nemocné, jak o ně zajistíte péči?"

Přípustné otázky při pracovním pohovoru

Vedle výše uvedených otázek, na které se zaměstnavatel či personalista ptát zaměstnance nesmějí, existují i otázky přípustné. Lze je též rozdělit do několika skupin. První se týkají zdravotního stavu zaměstnance, ale jen v případě, že je tato informace rozhodující pro výkon zaměstnání na pracovišti. Jedná se například o dotazy týkající se alergií zaměstnance, nebo zdravotního stavu v souvislosti s vyšší fyzickou námahou a s tím souvisejícím ohrožením zdraví zaměstnance.

Druhou skupinu tvoří otázky, které se týkají trestní bezúhonnosti budoucího zaměstnance. Právě čistý trestní rejstřík je vyžadován například na pozicích vykonávaných ve státní správě. Pokud se zaměstnanec uchází o místo v církevní či jiné obdobné organizaci, může mu být položena otázka týkající se jeho vyznání. V tomto případě je její položení v souladu se zákoníkem práce a zaměstnavatel se ničeho nepřípustného nedopustil. Stejně tak, pokud se budoucí zaměstnanec uchází o místo v některém z politických uskupení, je otázka na jeho politickou orientaci zcela v pořádku.

Jak správně reagovat?

První možností, jak na případné, nepřípustné otázky reagovat, je přímá odpověď. V tomto případě je ale důležité se zamyslet nad tím, zda bude případná odpověď vyznívat ve prospěch zaměstnance, nebo jestli ji může zaměstnanec sám ve svůj prospěch obrátit. Příkladem může být odpověď typu "Ano, mám dítě, ale také babičku v důchodu, která je ráda a často k dispozici, kdykoliv potřebuji".

Další možností je takovou otázku prostě odmítnout a poukázat na existenci příslušného zákona, který takové otázky zakazuje. Ovšem pravdou je, že ne všichni nosí v hlavě všechna znění zákonů a paragrafů, proto je další možností zaměstnavateli vysvětlit, proč jeho otázku považuje zaměstnanec za nepodstatnou a co ho k takovému přesvědčení vede. Pokud zaměstnanec zná zákon, může použít následující odpověď. "Já jsem se na pohovor opravdu důkladně připravovala, tudíž vím, že tato otázka je nezákonná".

Zaměstnanec může také budoucímu zaměstnavateli nebo personalistovi vysvětlit, proč určitá skutečnost neovlivní jeho předpoklady pro výkon dané pozice. A když už k určitému vlivu dojde, bude ryze pozitivní. "Ano, mám dítě, ale protože jsem v průběhu rodičovské dovolené pracovala, naučila jsem se dobře tyto dvě role sladit".

Dialog ohledně daného problému je také určitým řešením. Zaměstnanec může vyjádřit pochopení pro obavy zaměstnavatele a citlivě zareagovat protiotázkou. Takto má zaměstnanec možnost zjistit konkrétní obavy zaměstnavatele, reagovat na ně a rozptýlit je. "Abych řekla pravdu, na otázky zcela soukromého charakteru jsem nebyla připravená. Můžu se zeptat, jak to může ovlivnit můj pracovní výkon?"

Dále lze také vyzdvihnout, jaké přínosné stránky má například rodičovství či vyšší věk na výkon budoucího povolání. Odpovědnost a nadhled lze získat nejvíce právě rodičovstvím. Práce pro takového zaměstnance není jediným životním aspektem a hledá spíše stabilní zaměstnání. Nebude mít snahy fluktuovat ke konkurenci. Právě vyšší míra fluktuace se projevuje nejčastěji v nižším věku a s rostoucím věkem tento trend klesá.

Jak je vidět, i tu největší nevýhodu, se kterou jde zaměstnanec žádat o nové místo, lze v konečném důsledku proměnit v plusové body. Je jen důležité být připraven na vše a mít nějaká ta esa v rukávu. Vyplatí se to jak zaměstnancům, kteří tak získají pracovní místa, tak zaměstnavatelům, kteří tak rozšíří firemní řady o nové, loajální a odpovědné zaměstnance.

Zdroj: mesec.cz